Jak na šťastný nový ŠKOLNÍ rok

Podobně jako kalendářní nový rok, kdy si lidé tradičně dávají novoroční předsevzetí a rozhodují se být lepšími, i nový školní rok nás, jsme-li rodiče, často motivuje k vnitřním slibům, že tentokrát to i ono budeme dělat lépe. Zpravidla nás k tomu vede vědomí, že skutečně je co zlepšovat – primárně na tom, jak žijeme, jakou kvalitu mají naše vztahy s našimi dětmi a společně trávený čas, i to, jak se vyrovnáváme s různými nezdary a komplikacemi našich plánů, které život čas od času přináší každému.

Jako rodiče nahlížíme obvykle nový školní rok primárně ve vztahu k našim dětem. Proto pokud chceme cokoliv doma zlepšovat, ony jsou toho významnou součástí. Přesto často děláme zásadní chybu v tom, že jsme přesvědčení, že právě my – lépe než ony, víme, jaké jsou jejich potřeby a co je pro ně nejlepší. I já vnímám nutnost děti vychovávat, určovat jim hranice a kultivovat je proto, aby z nich vyrostly šťastné sociální bytosti, schopné uspět ve vnějším, nejen ve svém světě. Ale už si nemyslím, že já lépe než ony vím, jaké jsou jejich potřeby. Je to prosté: ony mají svůj mozek a já zase svůj a ty jsou každý jedinečný. To, jak já nahlížím na určitou situaci, nikdy nebude stejné, jak ji vidí kdokoliv další. Pokud tedy chceme společně vytvořit něco lepšího – domácí zázemí, kde nám všem bude dobře, kde všichni budeme čerpat novou energii a kde budeme pociťovat bezpečí, musíme si být jistí, že jeden druhému rozumíme v tom, kde naše potřeby leží. Naše dobře míněná snaha nastolit doma pravidla, která odpovídají založení jednoho člena rodiny, často selhává právě proto, protože ostatní se svým založením a svými potřebami s těmi jeho nepotkávají. 

Moderní neurovědecké výzkumy odhalily, že daleko nejspíše dosahujeme skvělých výsledků tehdy, když si stanovíme své vlastní autentické cíle. Pro co největší harmonii doma a spokojenost všech členů rodiny nám tato skutečnost dává skvělý návod: motivujme každého k stanovení si vlastního – především pro ni či pro něj srozumitelného a pro ni či pro něj přínosného cíle, který se ve svém výsledku potká s cíly všech ostatních zúčastněných.

Co to v praxi znamená? Může to vypadat třeba takto: v rodině jsou náročná rána v pracovní a školní dny – často dochází k neshodám a ty jsou obvykle provázeny emočními projevy, které potom všechny mrzí a kazí jim vstup do nového dne. Jelikož to ve výsledku vadí všem, nabízí se DOHODNOUT se na společném cíli – klidných ránech pro všechny. Cesta k nim je ale pro každého jiná, a tím pádem je jiný každý jeden cíl každého člena rodiny, přesto však zajistí kýžený výsledek. Pro děti mohou být klidná rána cílem proto, že nechtějí, aby rodiče na ně křičeli. Pro rodiče proto, že chtějí včas a v klidu dorazit do práce. Pro jedno dítě, které je introvertní a má problém s ranním vstáváním, protože je čerstvě v pubertě a jeho mozek začal melatonin tvořit večer později a ráno ho má ještě v době vstávání v oběhu, může vypadat cesta k rannímu klidu takto: rodiče ho probudí ve stanovený čas, ale nebudou na něj naléhat, aby hned vstalo. O čtvrt hodiny později ho vzbudí budík na mobilu jeho oblíbenou hudbou, která mu usnadní vstát. V tu dobu již je volná koupelna, a tak se v klidu může doprobudit ranní hygienou. Obleče si od večera připravené oblečení a vezme krabičku se snídaní a svačinou a vyrazí do školy. Cestou vypije z termohrnku zelený čaj s příchutí manga, který má rád a který mu pomůže se nastartovat. Do školy přichází probuzený a s dobrou náladou. Průběh rána mu umožnil maximálně natáhnout spánek. Nasnídá se o první přestávce, kdy už bude plně v procesu a pocítí i mírný hlad a chuť se najíst. Druhé extrovertní dítě, které nemá problém s ranním vstáváním, si naopak užije ráno, protože má samo pro sebe velkou televizi v obýváku a už u snídaně tedy stihne celý jeden díl svého oblíbeného seriálu. U toho v klidu vlastním tempem zvládne všechny ostatní úkony, jako čištění zubů, vytoonění outfitu i nalíčení. Pokud zjistí, že potřebuje něco dodělat do školy, např. něco narychlo vytisknout nebo od rodičů potvrdit, může je dle vzájemné dohody poprosit o pomoc či součinnost nejpozději v sedm hodin ráno. Později už ne, protože by tím narušilo jejich ranní režim. Do té doby to ale bude v pohodě a ono se nemusí bát nepříjemných komentářů, že vše nechává na poslední chvíli. Otec rodiny má čas v klidu ráno v kuchyni pít kávu a jíst svá vejce do skla, číst noviny a u toho prohodit pár slov se svou ženou, která pro všechny chystá svačiny ve stylu zdravé výživy, což je pro ni důležité, dělá to ráda, a proto tuto činnost na nikoho nedeleguje. Matka praktikuje přerušovaný půst, a proto bude snídat v práci až mezi 10. a 11. hodinou dopoledne, ráno pouze pije kávu u svých oblíbených činností a tak jí to vyhovuje. V 7.25 celá rodina s úsměvem opouští domov a do školy i do práce všichni přicházejí v dobré náladě a včas. 

Odpovědí na řadu nefungujících stereotypů je DOHODA. Možná jsme zvyklí něco nějak dělat a fungovalo to odjakživa, tak si myslíme, že to stejně musí fungovat i dál. V naší provozní slepotě jsme si nevšimli, že se k tomu ale změnila řada vstupních podmínek, a tak už to stejné není – a proto to přestalo fungovat. Například naše děti už nejsou děti, ale dospívající v pubertě. Mají jiné fyziologické i emoční potřeby a jejich mozek začíná fungovat úplně jinak. Proto je skvělé, když si uvědomíme změnu a dáme prostor pro DOHODU. Abychom k ní mohli dospět, musíme si navzájem odkrýt své potřeby: co každý jeden z nás potřebuje, aby se cítil sám sebou, jistý, respektovaný, spokojený ve vztazích s ostatními v rodině, a neupozaďovaný. Teprve když toto všechno o sobě navzájem víme – vědí to rodiče o dětech a puberťácích a na oplátku i ony/oni o svých rodičích, můžeme projektovat DOHODU. Aby nás dovedla k cíli, musí to být SMART dohoda – dohoda chytrá. S jako specifická – musí být zřejmé, co přesně kdo pro její dosažení dělá, M jako měřitelná – musí být průkazné, že je plněna, A jako akceptovatelná – musí být přijatelná pro všechny – podmínky všech musí být v ní splněny, R jako reálná – musí být všemi uskutečnitelná a T jako termínovaná – musí být jasné, kdy se s ní začíná a dokdy se má co splnit.

Tento způsob vytváření dohod je pro nás přínosný především tím, že umožňuje projektovat prostředí, kde jsou všichni vítězové. Jak na to zjistíte zde. V komunikaci nejen s dětmi by právě to měl být náš prvotní záměr. Protože win-win strategie se bude líbit každému, každý se v ní najde a každý z ní něco získá. A proto není důvod, aby se jí nedržel. Že se to snáze napíše, než udělá? Že se zatvrzelým puberťákem, který s vámi nemluví a jen otáčí oči v sloup nelze udělat vůbec nic? Existují praxí ověřené postupy. Najdete je třeba zde.

Přeji Vám šťastný nový ŠKOLNÍ rok!