Světový den štěstí ruku v ruce se začátkem jara: JAK využít této konstelace pro svůj šťastný život?

Máme tu Světový den štěstí a ruku v ruce s ním začátek jara – první jarní den, symbol znovuzrození. Těžko bychom hledali lepší symboly pro impuls začít žít naplno ŠŤASTNÝ ŽIVOT!

 

Od 1. ledna mnoho z nás soustavně něco začíná – je přeci nový rok a tedy potřeba začít žít lépe. Po začátku kalendářního roku záhy přichází lunární nový rok (to je letos pro mě velké, protože je to můj rok draka), pak příchod jeho vládnoucího elementu (letos dřeva) a to už jaro klepe na dveře, aby teď již vtrhlo do našeho života svou plnou silou. Pokud vám to letos nevyšlo s novoročními předsevzetími a příchod lunárního nového roku vás zastihl spíše s jarní únavou než s přívalem energie na nové začátky, teď byste na tom mohli být lépe. A je skvělé této silné konstelace využít!

Co pro sebe můžeme udělat, aby nám letos s příchodem jara začátek šťastného života skutečně vyšel? Předně buďme smysluplně aktivní. Pojďme štěstí naproti. Víme, co chceme? Co nám opravdu štěstí přinese? Mnoho z nás si uvědomuje, že nejsme tak úplně šťastní, že navzdory roky trvajícímu úsilí se ony opojné pocity nedostavují. A tak se upínáme na hypotetické vize „až děti vyrostou“, „až půjdu do práce na plný úvazek“, „až už nebudu v práci na plný úvazek“, „až se přestěhujeme do nového bytu“, „až najdu toho pravého či tu pravou“. I pokud takové podmínky někdy nastanou, samy o sobě nám šťastný život nepřinesou. David Blanchflower, který uskutečnil asi nejširší výzkum o šťastném životě na světě a pracoval s tisíci respondenty ve více jak 70 zemích světa, zjistil, že míra našeho štěstí neodvisí od bohatství, toho, zda žijeme či nežijeme v manželství, ani od počtu dětí.  

Štěstí nám nepřinese odkládání našich vysněných životních plánů na „až“ a „kdyby“, stejně tak ho málokdy doženeme v neustálé honbě za výkonem. A přiznejme si, takto přesně se často chytáme do pasti novoročních předsevzetí. Hnáni touhou už tu příležitost letos opravdu chytit za pačesy chceme nefunkční vzorce přepsat v řádu dní a šťastný a úspěšný život naprojektovat nejlépe v minutách. Jak to pak často probíhá? Octneme se v pasti vlastních přemrštěných cílů, které by při nejlepší vůli nemohl v dané časové dotaci zvládnout ani superman, a tak často odpadneme, bohatší o další referenci neúspěchu a stále více přesvědčení o tom, že to či ono zkrátka v životě není pro nás, nezvládneme to a snažit se už radši ani nebudeme.  

A tak se pojďme letos na jaře zastavit a sami sebe se zeptat: Chci si stále dávat stejné cíle? Běžet za něčím sprint, pak zchvácená vylézt na stupeň vítězů, nechat si navlíknout na krk medaili a … druhý den začít sprintovat za něčím dalším? Takhle je dnešní svět hodně projektován. Řada z nás to miluje, ale žít to 10, 20, 30 nebo i více let je opravdu náročné… 

Dá se žít jinak? Dá se žít bez stupňů vítězů, i když máme úspěch tak moc rádi? Když uznání tak moc potřebujeme? Když potvrzení ostatních, že jsme správně, je tolik nakopávající? DÁ. Můžeme cestu k vítězství nahradit cestou k naplnění. Jak se to pozná? Co je k tomu ta vstupenka? 

Pro hodně lidí jsou to velké životní krize: bod zlomu, který ke změně donutí. Ale to je často minutu po dvanácté. Žít NAPLNO se dá i bez krize. S úsměvem na tváří, s penězi v peněžence nebo bez nich a kdekoliv na světě.

Pojďme objevit, co nám poskytuje pocit štěstí, který trvá. Předně se dívejme dovnitř, a ne ven. Potvrzení okolí nemusí přijít, ať jsme sebelepší. „Můžeš být ta nejšťavnatější broskev na světě, a přesto se najde někdo, kdo broskve nenávidí“ jak správně poznamenala americká herečka Dita Von Teese. Hledání vnějšího potvrzení nás stojí energii, kterou můžeme využít jinak a lépe.

My lidé jsme sociální bytosti, a proto nás naše prostředí a naše interakce s ostatními lidmi určují více, než jsme často ochotni si připustit. Jak jsou na tom naše vztahy? Jak moc jsme obklopeni životadárnými lidmi a jak moc těmi, kteří nás vysávají? Jak komfortní je pro nás říkat „ne“, když je to pro nás ta nejlepší volba? Jak moc jsou naše vztahy v rovnováze?

Jaké činnosti nás v životě opravdu těší a jaký mají v našem životě prostor? Kolik pracovního, rodinného i svého soukromého času trávíme způsobem, že si dobíjíme baterky – tedy děláme něco naplňujícího, něco, co nás skutečně baví, co nás nevyčerpává, co považujeme za smysluplné a co nám přináší pozitivní emoce, tedy takové, které si užíváme? Pakliže většinu času trávíme aktivitami, při nichž nejsme spokojení, nejspíš nežijeme šťastný život.

Jak moc žijeme přítomností a jak moc se fixujeme na hypotetickou budoucnost, nebo na rozebírání minulosti, s níž už nic neuděláme? Nejspíš jsme v životě ne vše udělali dobře, dost možná nám na naší cestě někdo ublížil, něco se nepovedlo, v něčem nám nebylo přáno. Ale teď je ten nejlepší čas jít dál, bohatší o jistě důležité životní zkušenosti. Přijmeme, že nejsme dokonalí, ale i tak si můžeme tvořit pro nás dokonalý život. Jak moc dovolujeme svým vlastním limitujícím přesvědčením, ostatním lidem a okolním podmínkám, aby nás v tom sabotovali?

Zkusme tedy letos na jaře začít žít svůj šťastný život překračováním vlastních stínů: v čem si nevěřím? Jak to mohu změnit? Co chci už dlouho zkusit nebo dokázat a nemohu se k tomu odhodlat? Naší mysli velmi prospěje, když budeme neustále dělat drobné krůčky mimo svou komfortní zónu. Náš mozek je v podstatě velmi líný, a tak mu plně vyhovuje, když to neděláme, a dost možná nás bude nabádat, ať to nezkoušíme – že je nám takhle vlastně dobře. Ale to jsou právě naše vlastní limitující přesvědčení, která nás štěstí v životě vzdalují. Postupem času nás i zábavné věci přestanou bavit, když se v nich neposouváme. Pocity vzrušení a vnitřní odměny, když se nám to naopak daří – i bez nutnosti potvrzení okolí, nám právě mohou pomoci k převažujícímu pocitu štěstí v životě, a nejspíš zjistíme, že na to nepotřebujeme být ani chytřejší, ani mladší, ani starší, ani bohatší: prostě jen buďme sami sebou, žijme přítomností a buďme na CESTĚ. Protože u šťastného života zvláště platí, že CESTA JE CÍL. 

Když na téma šťastného života narazíme s klienty v koučinku, často od nich slyším, že na změny v životě nemají čas ani energii. A to je opravdu to zásadní, co pro život potřebujeme. Chcete-li mít obojího dost a šťastný život si tak vyprojektovat celkem snadno, vyzkoušejte K životu naplno minimalisticky. Cítíte-li se na opravdovou životní transformaci, zvu Vás do RESTARTU.